Na území Valašska i Hranicka působily během 2. světové války různé partyzánské oddíly. Nejznámějším byla asi 1. čs. brigáda Jana Žižky na Moravě, jejichž oddíly působily na Slovensku, ale během roku 1944 se některé oddíly přesunuly na Moravu.
První, asi 60 členné skupině v čele s D. B. Murzinem se podařilo přejít na Moravu a dostat se k vytčenému prostoru v noci z 28. na 29. září 1944. Do poloviny října 1944 se dostaly na Moravu i další skupiny pod vedením J. Ušiaka a O. Meleka. Postupně se probíjely i další menší útvary a jednotlivci. Přestože oddíl utrpěl v těchto střetech značné ztráty, představoval po přechodu hranic nejsilnější partyzánskou jednotku v českých zemích.
„Brigáda“ zpočátku působila v Beskydech a v oblasti hor Trojačka a v horské osadě Podolánky. V listopadu přešly rozdělené skupiny na Hostýn, Vsetín, Vizovice, Valašské Klobouky, Holešov a Valašské Meziříčí. Jejím prvním velitelem byl Ján Ušiak.
Původní oddíl se postupně rozrostl v brigádu, jejíž činnost zasahovala širokou oblast Moravskoslezských Beskyd a východní Moravy. V jejím rámci se na přelomu ledna a února 1945 zformovaly 4 základní prapory. k nimž se postupně připojovaly další partyzánské skupiny. První prapor operoval v prostoru Vsetín—Velké Karlovice—Valašské Klobouky—Vizovice —Kašava; druhý bojoval v oblasti Zlín – Holešov — Bystřice pod Hostýnem – Přerov — Hranice — Valašské Meziříčí; třetí prapor rozvíjel činnost v pásmu Zlín – Napajedla — Uherské Hradiště – Uherský Brod a čtvrtý v prostoru Kroměříž — Vyškov — Slavkov u Brna.
Partyzánské akce na konci války:
2. dubna pět minut po půl páté ráno provedli partyzáni Žižkovy brigády pumový útok na trati trati Hranice – Valašské Meziříčí. Nálož explodovala pod koly osobního vlaku 703. Lokomotiva se převrátila, služební vůz a tři vagóny včetně poštovního vykolejily. Vážně zraněn byl jeden člověk.
O dva dny později udeřila skupina znovu, tentokrát na trati Přerov – Hranice mezi Velkými Prosenicemi. K výbuchu došlo ve 2.40 hodin během průjezdu nákladního vlaku, tentokrát bohužel bez velkého účinku – došlo jen k lehkému poškození lokomotivy a trať byla do necelých sedmi ráno průjezdná pouze v jednom směru.
Třetí akce za to představovala skutečný boj. Asi 70 partyzánů obsadilo v noci z 8. na 9. dubna zastávku Police na trati Valašské Meziříčí – Bystřice pod Hostýnem a necelou hodinu po půlnoci tu zastavili projíždějící transport maďarských vojáků, na který ihned zahájili palbu. Následovala třičtvrtěhodinová přestřelka, v níž jeden Maďar padl, jeden byl těžce a tři lehce zraněni. Zaměstnanci železnice nahlásili bitvu četníkům z Valašského Meziříčí, kteří uvědomili esesácká komanda. Na místo tak dorazilo deset esesáků spolu se dvěma německými policisty a třemi českými protektorátními četníky a nastala poněkud tragikomická situace. Maďaři z vlaku si totiž spletli dorazivší vojáky s partyzány, kteří se mezitím stáhli, a zahájili na ně palbu – odnesl to jeden příslušník německé Schutzpolizei, který dostal kulku do hlavy.
Složení Ušiakova oddílu: velitel – poručík Ján Ušiak, náčelník štábu a poradce – kpt. Dajan Bajanovič Murzin, zástupce velitele pro zpravodajskou činnost – npor. Pavel Morozov, velitel diverzní skupiny – por. Pavel Kudelja, zástupce náčelníka štábu – Martin Valaštiak, politický komisař – des. Alexander Turský, starší radista – Vladimír Kolomackij, radistka – Alexandra Timochovová, lékař – Ablaiz Latypov, rozvědčík – Valentin Nikolajev.
Mužstvo: Ondřej Melek, Ján Kolodžej, Michal Dupkala, Štefan Petruš, Ján Segeč, Jozef Michálek, František Tkáč, Michal Masaryk, Josef Nemec, Ján Sčur, František Ralbovský.
Osvobození Hranic sovětskou armádou: 4. ukrajinským frontem:
Poslední nacistické tanky projely Hranicemi v noci 7. května, v časných ranních hodinách 8. května došlo k osvobození Hranic. Podílely se na něm jednotky dvou sovětských armád, které byly součástí 4. ukrajinského frontu. Osmatřicáté armády, jejímž velitelem byl generál-plukovník Moskalenko a 1. gardové armády pod velením generálplukovníka Andreje Antonoviče Grečka.
Moskalenko i Grečko byli Ukrajinci a v poválečných letech byli oba povýšení do nejvyšší, maršálské hodnosti sovětské armády. Z 38. armády Hranice osvobozovaly 31. a 32. střelecká brigáda 126. lehkého horského střeleckého sboru, jemuž velel generálmajor V. M. Solovjov. Z 1. gardové armády 127. lehký střelecký sbor generálmajora G. A. Žukova.
Foto: 7. mechanizovaná brigáda „Dukelská“ | 7. mechanizovaná brigáda
